Ztráta dítěte patří k nejtěžším životním událostem. Je životním zemětřesením - krizí, která zasahuje do všech oblastí života rodičů, rodiny a blízkého okolí.

Ztráta dítěte zasáhne naši vlastní identitu a sebevědomí. Přestáváme rozumět světu kolem sebe, přestáváme rozumět sami sobě. Musíme se naučit žít s úplně novým člověkem – sami se sebou. Velmi těžce zasahuje událost identitu rodičů, kteří ztratili jediné dítě.

Krizí prochází partnerský vztah. Úmrtí dítěte může prohloubit problémy, které jsme ve vztahu řešili či neřešili ještě před touto událostí. Může narušit vztah, který dosud fungoval. Jsme zahlceni smutkem a nejsme schopni se navzájem podpořit tak, jak bychom potřebovali.

Kromě nás rodičů truchlí i sourozenci, kteří se v tomto období vytrácejí z naší pozornosti i z pozornosti okolí. Děti i dospělí sourozenci jsou velmi vnímaví k našemu chování a jejich prožívání truchlení je částečně ovlivněno tím, jak toto období prožíváme my, rodiče.

Velmi bolestná je tato událost i pro prarodiče, kteří jednak truchlí pro své vnouče a zároveň jsou zasaženi smutkem nás rodičů - svých dětí.

Krizí procházejí i naše vztahy s nejbližším okolím – s přáteli a známými. Máme pocit, že nám nikdo nerozumí, že nás nikdo nemůže pochopit. Nechceme obtěžovat ostatní svým hlubokým žalem. Uzavíráme se, přestáváme se stýkat se svými přáteli, kteří tápou a nevědí, jak nás podpořit, co říci a udělat tak, aby nám ještě více neublížili. A my nemáme sílu jim sdělit, co přesně potřebujeme.

Projevy psychiky se odrážejí ve fyzickém těle. Silné emoce, potlačovaný zármutek narušuje naše fyzické zdraví. Nemůžeme spát, jíst, odpočívat, ignorujeme signály svého těla, že něco není v pořádku.

Obáváme se návratu do zaměstnání. Nejsme schopni se déle soustředit, jsme unaveni, ztrácíme jistotu, zda zvládneme všechny pracovní povinnosti, které jsme zvládali dříve. Často čerpáme dlouhodobou pracovní neschopnost a aniž tomu přikládáme v tomto období význam, mohou se objevit finanční problémy.

Procházíme spirituální krizí. Ptáme se sami sebe: Jak to mohl bůh dopustit? Jaký to má smysl a jaký smysl má můj život? Jak budu žít dál? Hledáme znamení, že smrtí život nekončí. Hledáme naději.

Dostáváme se do komunikačních stresů, musíme vyřídit spoustu věcí a svou situaci vysvětlovat cizím lidem. Vyhýbáme se debatám o dětech. Je nám dobře s těmi, kteří soucítí, ale nelitují.

Podpůrná brožurka Rodina po ztrátě dítěte ke stažení...