24.02.1980  04.06.2011

Šel si do FN Motol pro pomoc a oni jej poslali na onen svět!

Láskyplná vzpomínka

Josífku,

včera to bylo právě půlrok ode dne, kdy jsi od nás musel odejít. V 18 hodin jsem s tebou telefonicky hovořila, kdy jsi řekl, že to není dobré a ve 21 hodin mi volali, že jsi mrtvý!

Šok a nesmírná bolest neustále trvá. Tak moc bych chtěla čas vrátit a nabízím svůj život za výměnu tvého. Ty jsi byl totiž nejlepší mužský v mém životě. A já jsem ti to i říkala.

Říkala jsem ti taky, že si vážím toho jaký jsi. Byl jsi jedním z mála mladých mužů, kteří jsou rozumní a vnímaví. Říkala jsem ti, že v padesáti budeš moudrý a že takových mužských, kteří mají sexappeal, jsou hraví a současně zodpovědní, je hodně málo. Měl jsi dar lásky a přátelství, který jsi kolem sebe rozdával. Všem nám, kteří jsme měli to štěstí žít ve tvé blízkosti jsi toho tolik učil, aniž by sis to snad uvědomoval. Měl jsi neuvěřitelně srovnané životní hodnoty a byl jsi vždy a za každé situace ve svém středu.

Všem nám strašně moc chybíš. Tetě Aleně, sestře Leoně a o Máje ani nemluvě - ta tvůj odchod nese velice těžce. Milovali jste se opravdově a chtěli jste spolu žít až až…

Asi bys se mnou nesouhlasil, ale s tvým odchodem odešlo sluníčko z mého života a já žiji jenom proto, že musím. Neustále hledám odpověď na otázku proč? Co je smyslem našeho života? Chtěla bych dostat možnost nahlédnout do těch dimenzí, kde jsi teď ty. Vždycky jsem tě měla moc ráda a tak to je napořád. Nebojím se víc už smrti a docela ji očekám se zvědavostí a nadějí, že se opět setkáme.

Tvoje milující máma

Odkaz mého syna
/dopis do časopisu/

Dobrý den, vážení,

váš časopis odebírám již někdy od r. 1993 a vždy se na něj těším a přečtu jej od první až do poslední stránky. Chci vám povědět můj příběh a hlavně předat odkaz, který tady po sobě zanechal můj syn. Své vyprávění ovšem musím začít od začátku.

Bydlíme celá léta v Doksech u Máchova jezera. Parta šesti chlapců šla od mateřské školky, přes základní až po vyučení spolu. I když se jejich cesty v dospělosti rozdělily, tak se kluci vždy, když se v Doksech sešli, setkávali.

V r. 2003 odešel následkem autohavárie Jiřík. Byl to velmi dobrý člověk a co hlavně - bylo mu 23 let. Byl to hoch ze sousedství, kterého jsem měla moc ráda. Můj Pepík řekl, že je potřeba se z takových tragických odchodů poučit.

Před dvěma roky mi můj syn zavolal, že mi řekne špatnou zprávu, tak abych se na ní připravila. Řekl, že zemřel Péťa /další ze šestice/ ve věku 29 let, který po dlouholeté abstinenci chtěl jenom vyzkoušet drogu. Jenom tak, co to teď s ním udělá, když je naprosto čistý a o deset let starší. Další šanci nedostal. A opět můj Pepík, když jsme celou záležitost probírali, řekl, že je potřeba se poučit. Odchází nejlepší z vás Pepí, a kdo je další na řadě? Můj syn pokrčil rameny. Že to bude on - mě ani ve snu nenapadlo.

V květnu letošního roku jej hospitalizovali s vysokým krevním tlakem na metabolické oddělení FN Motol, kde ležel na jipce deset dní. Nepodařila se jim udělat biopsie ledviny /tepenné krvácení/ a urolog nařídil konzervativní způsob léčby, což zapřičinilo jeho smrt.

Jsem přesvědčená, že by můj syn chtěl, abych toto zveřejnila - už jenom proto, aby mladí lidé nepodceňovali sebemenší zdravotní problémy /neodsouvali je na později kvůli práci/ a také proto, abychom tak nespoléhali na lékaře. Oni jsou jenom lidi. Dělají spousty chyb a my se jim svěříme v domění, že nám pomůžou. V případě mého syna to bylo přesně opačně. Je potřeba se ptát - vyžadovat si a to důrazně komunikaci - spolupráci s lékaři!!! Nedat se odradit tím, že na vás nemají čas anebo se jim jednoduše do nějakého vysvětlování nechce v domění, že oni vědí nejlíp, co pacientovi pomůže. Jsem naprosto přesvědčená, že kdyby mému synovi nastínili problémy, které vznikly a kdyby mu dali na vybranou, takže můj syn by řekl - operujte a dnes by tady s námi byl.

On byl velmi dobrý syn, ještě lepší člověk a jedním slovem mimořádná osobnost. V české snowboardové asociaci bylo jeho jméno spjato s vynikajícím odborníkem a pohodovým kamarádem. Moc nám všem chybí.

Děkuji předem za uveřejnění mého příběhu a jsem s pozdravem, Jana Pomahačová.