14.07.2000  10.06.2010

Patričkovi v 8 letech našli nádor na mozku. Odešlo s ním i moje srdce. Miluji ho a nic mi ho nenahradí.

Láskyplná vzpomínka

Patriček byl velmi hodné dítě. Všechny okolo sebe miloval a také všichni milovali jeho. Od malička byl pořád u mě, nikdy se ode mě nechtěl vzdálit. Asi věděl proč.

Byl hodně nadaný, miloval hudbu a tanec. Když byla nějaká soutěž ve zpěvu, vždycky vyhrál první místo.

V osmi letech Patričkovi bylo špatně, tak jsme chodili po doktorech a říkali nám, že to nic není. Potom Patkovi žloutlo bělmo v očích a to nám řekla paní doktorka, že mu chybí vitamíny a za krátko Patriček přestával vidět. Bylo nám řečeno, že simuluje, ale nechali jsme si udělat vyšetření na očním a už to jelo. Havířov, pak Karviná a bez jakéhokoliv vyjádření Brno.

Po CT vyšetření v Brně mi přišli sdělit diagnózu a tu větu nikdy nezapomenu. Musíte být statečná. Patriček má nádor na mozku.V tu chvíli jsem chtěla vyskočit z okna, ale potom jsem si uvědomila, že mě potřebuje.

Po první operaci už Patka neviděl. Mysleli jsme si, že už je všechno za námi, ale to byl jenom začátek. Pro Patrička bylo nejhorší to, že není se svým dvojčetem Dominikem. Nikdy nebyli od sebe. Když si na to vzpomenu, trhá mi to srdce, jak jsme je od sebe nemohli odtrhnout a jak přemlouvali doktory, aby tam mohli být spolu.

Dneska, 19.4.2011 je to rok, co jsme jeli na poslední operaci, která měla být konečná a už by to bylo dobré. Ale o tom ani nemůžu psát. Moc nám všem chybí je tady tak prázdno.

Posílám ti pusinku do nebíčka, srdíčko moje. Miluju tě a nikdy na tebe nezapomenu. Moc mi chybíš, bublinko moje. V srdci mi zůstala veliká díra, ale vím že se jednou setkáme.

Tvoje maminka