03.08.2004  23.01.2024

Kámo... Na pohřbu ti řečnit nebudu. Jednak proto, protože na to nemám koule a taky skrz to, že na něm určitě budeš mít plno parádních nejen gympláckejch k****, ze kterých by se mi rozklepala kolena :D A taky myslím, že psát mi jde o něco líp než mluvit, nikdo aspoň nemusí poslouchat moje ráčkování :D Co říct... Až se jednou zase uvidíme, ze všeho nejdřív tí dám pořádný dělo. Nasral jsi mě. Nasral jsi mě, že jsi nemyslel na sebe a ani na nás, kteří si kvůli tomu to břemeno poneseme už navždycky. Ale zároveň doufám, že jsi moc netrpěl. Nezasloužil sis to, nikdo si to nezaslouží. A mrzí... Sere mě, že jsem neodhalil, že potřebuješ pomoc. i když to neodhalil nikdo, protože ta tvoje... pýcha ti nedovolila dát do najevo. Ale stejně si to budu vyčítat. Tenhle pocit, už pořád bude mou součástí. Vždycky jsme tě měli rádi a vždycky tě budeme mít rádi. I když jsme se štengrovali. Někdy možná až moc :D Ale vím, že naše provokace a rejpání nebyly ani z jedný strany myšlený ve špatným. Ke vztahu sourozenců tohle prostě za mě patří. A věřím, že to víš taky. Někdy jsem si tě mohl všímat víc, vím, že nejsem dokonalej. A koneckonců ty taky ne :D Nikdo nejsme. Ale děkuju za všechno. Těch devatenáct a půl roku stálo za to, byla to jízda. Někdy horská dráha, ale stála za to. Tak se měj. Mám tě rád. A zase jednou... Jo a... Neříkej mi dědku! já ti taky neříkám cucáku! :D