29.06.2010  11.02.2015

Tak moc tě miluji... Lásko, má krásná holčičko... Přijde den, kdy tě budu držet v náručí a už tě nepustím... Mám tě moc moc moc moc ráda... Maminka

Příběh

Kačenka se narodila 29. června 2010. Bože! Byla tak nádherná. Od miminka byla velmi vážná. Poprvé se nahlas zasmála, když jí bylo asi půl roku. Mluvit začala poměrně nedávno - ale byla velmi šikovná. Dokonalá...

Když Kačce byly dva roky, narodila se jí sestřička Terezka. Každá byla jiná, ale přitom stejná. Zlobily se navzájem. Občas jsem se tomu musela smát, ale musela jsem tajně...

Když Kačce byly tři roky, nastoupila jsem do práce. Ten osudný měsíc jsem tam byla skoro každý den. Skoro jsem své slečny neviděla... Každý den jsem Kačce říkala, že jí mám moc moc moc moc ráda. Říkala mi to samé. Stále dokola mi říkala: "Maminky sluníčko, beruška, zlatíčko, prdelka???". Ptala se mě tak stále dokola a já jí řekla: "Nejsi maminky". Odpověď: " Maminky všechno". Řekla jsem jí, že je maminky všechno. Pořád je... Asi týden před k tomu všemu přidala MAMINKY ANDÍLEK... Jakou hroznou pravdu měla.

V pondělí 9.2. byly holky unavené, já sama měla chřipku jako blázen a každý den jsem chodila do práce na noční. Holky prospaly den i noc. Terezka byla druhý den už docela čilá. Kačenka byla stále unavená. Ve středu jsem ráno přijela z práce, Kačenka ležela na gauči a koukali se sestřičkou na pohádku. Lehla jsem si k ní. Ptala jsem se jí, jestli jí něco nebolí. Řekla, že ne... že chce spinkat. Usnuly jsme. V půl dvanácté jsme se vzbudily... Říkám jí, že napustím vanu a opláchnu jí. Voda byla vlažná, ale trošku teplejší. Myslela jsem, že jí to udělá dobře. Umyla jsem jí vlásky a představovala jsem si, jak jí vezmu do ložnice, vyfénuju a budeme si povídat... K tomu už nedošlo... Když píšu tento příběh, bolí mě celá má bytost...

Když jsem jí smyla vlásky a chtěla jí vzít ven z vany, dala oči v sloup... Křičela jsem na mou mamku, ať volá záchranku... S Kačenkou jsem utíkala do ložnice... Držela jsem jí v náručí, oči měla zavřené, ale dýchala... Mamka mi podala telefon. Paní z dispečinku mi říkala, že záchrana je na cestě, že jsou kousek od nás, že Kačenku slyší jak dýchá... Slyšela jsem houkačku... a má láska přestala dýchat. Podle instrukcí jsem ji začala resuscitovat. Žádná reakce, žádná... Přišla pomoc v podobě tří andělů. Snažili se, tak moc se snažili... 50 minut se Kačenku snažili oživit... Ani jednou jí srdíčko nenaskočilo. Ani jednou...
Má krásná holčička, mé všechno...

Zemřela mi v náručí v 11 hodin a 58 minut, dne 11. 2. 2015...

Zklamala jsem její důvěru, měla jsem ji chránit a nedokázala jsem to.

Kačenko, má lásko... Nemůžu plakat, nevím proč. Moc to bolí, neumím si představit být bez tebe. Chtěla jsem se zabít, ale nemůžu vědomě ublížit tvé sestře... Mám tě moc moc moc moc ráda. Odpusť mi, prosím... Tak moc tě tu potřebuji...

Miluji tě...

Tvá maminka