nehoda na motorce

Jmenuji se Eliška Karlová a je mi 18 let. Na ČT2 jsem shlédla dokument Olgy Sommerové o tom, jak rodiče přežili své děti. Velice mě tento dokument zaujal už jen svým názvem.

Abych vás uvedla do situace, proč píši. Dne 2.7.2006 mi tragicky zahynul bratr na motorce. Stalo se to asi 300 metrů od našeho domu. Jen se jel vykoupat k nedalekému rybníku.

Ten den byl velice zvláštní. Hned ráno, když jsem vstávala na brigádu asi v 5 hodin, jsem potkala svého bratra mezi dveřmi. Řekl mi: ,, Ségra, mám tě rád". To nebylo obvyklé u mého bratra. Když jsem přišla na brigádu do Domova důchodců v místě mého bydliště, tak se mi nějak podivně třásly nohy a ruce. Wiki zemřel asi v 18 hodin. A za deset minut šest se mi zastavily hodinky. Když jsem přijela domů, měla jsem divný pocit, že se něco stalo. Vešla jsem na dvůr a viděla své rodiče a sousedy jak brečí. Táta tloukl bezmocně do zdi až mu tekla krev.

Když mi řekli, co se stalo, začala jsem si trhal vlasy a řvát. Pamatuji se, že jsem stála před domem, řvala a paradoxně volala kamarádům. První noc po tragédii byla nepopsatelná. Po té jsme jeli zařídit pohřeb. Bála jsem se ho šíleně, už jen proto, že moje matka má nemocné srdce.

A pak nastal den pohřbu. Nepamatuji si toho moc, byla jsem pod vlivem léků. Vím, že tam bylo moc lidí. Dala jsem pusu na bráškovou rakev a podlamovaly se mi kolena. Při písni Hurikán od Dalibora Jandy se jeho fotografie posunula asi o 8 cm níž než byla. Cítila jsem, že je pořád se mnou.

Potom jsem začala více pít alkohol. Před rodiči jsem se neodvážila brečet, myslela jsem si, že to jsem já, kdo je z toho musí dostat. Vždy jsem jen brečela potají. Pro mě a pro mou rodinu je a bylo nejhorší, že Wiki nezemřel svou chybou, ale chybou druhého člověka. Je to člověk hodně známý a dále si chodí po svobodě. Nesnáším ho. Celý případ smrti mého bratra jsme nechali přešetřit policií. Ale bylo to na nic. Policie případ uzavřela. Hodláme s tím jít dál, ale nevíme zda to má vůbec smysl.

Je to hrozná událost a dala bych cokoliv, aby se můj bratr mohl vrátit. Museli jsme se naučit s tím žít. Chtěla jsem se jen s Vámi podělit o mou nikomu nepřející zkušenost.

Eliška Králová