25 let, těžká nemoc

Deprese, úzkost, pocit méněcennosti, to vše prožíval můj bráška Tomáš. Nebudu však předbíhat a pokusím se přiblížit trochu víc náš smutný příběh.

Asi před 8 lety jsme si začali všímat změny chování mého brášky, mysleli jsme si však, že je to jen nějaké špatné období. Po návštěvě u psychiatra a vykonání psychologických testů nám bylo sděleno, že Tomča trpí nemocí, o které jsme neměli ani tušení – schizofrenií. Nemocí velmi vážnou a v mnoha případech nemocí obtížně léčitelnou. Nemohli jsme vůbec pochopit čím to bylo způsobeno a hlavně jsme nevěděli, jak to bude dál!

Roky utíkaly a nemoc zůstávala, Tomča trpěl depresemi, kdy odmítal celý svět i rodinu, zůstal uzavřený v pokoji a odmítal komunikovat. Odmítal i léčbu. Tím, že byl v plném invalidním důchodu si uvědomoval, že se liší od svých vrstevníků, svých kamarádů. Svoji vnitřní bolest začal utápět v alkoholu, který mu pomáhal se povznést nad tím vším a nepřipouštět si, že on je jiný. Celou rodinu to strašně trápilo, byli jsme bezmocní. Nejvíc tím samozřejmě trpěla maminka, která jen těžko nesla, že její syn se takto ničí.

V roce 2000 byl bráška hospitalizován v psychiatrické léčebně v Bohnicích, kde strávil jeden měsíc. Nevím, zda mu tato léčba pomohla, denně byl dopován léky, byl odulý a zcela otupělý s nízkou koncentrací. Bohužel se tím nic nevyřešilo, i po propuštění maniodepresivní stavy trvaly nadále. Bylo to hrozné, vyčerpávající! Opět hledal oproštění se ze své bolesti v alkoholu. Kombinace léků, alkoholu, nevhodné stravy, nulového pohybu způsobilo to, že srdíčko tíhu jeho počínání a hospodaření se svým zdravím neuneslo a zradilo ho v jeho tak mladém věku (25 let).

Vím, že bráška neskutečně trpěl, my trpěli s ním! Trpěli jsme všichni a trpíme stále, že byl takto zmařen jeden mladý život! Není dne, abych na něj nemyslela a neřekla si: „Bráško můj milovaný, mám tě moc ráda a tolik mi chybíš!“ A proto udělám vše, aby moje maminka měla ve mně oporu, protože si to zaslouží a hlavně ji mám moc ráda!

sestra Danča