násilný čin

Ráno, když se probudím od té tragédie, neustále si myslím, že to nemůže být můj příběh, že se to nestalo mně, že je to jen zlý sen, ze kterého procitnu... Potom, když mluvím s Peťulkou u jejího hrobečku, prosím ji, aby mně dala zprávu, že je jí dobře, děkuji, že jsem měla možnost vychovat tak krásnou ženu, která vystudovala vysokou školu, s čistým charakterem, pozitivní a veselou, která dozrála a byla mojí nejlepší kamarádkou, stejně tak jako pro svou starší sestru Karolínku. Opravdu mně svěřovala všechno, svoje problémy, smutky a já byla také ta, které posléze děkovala za sílu, kterou jí dávám, jak ji podporuji.

Na druhé straně si ale chtěla všechno „jakoby prožít sama". Vdávat se 29. 9. 2007 nemusela, ale za asi půl roku mně přiznala, že její partner to moc chtěl. Ona sama si bez zkušeností s takovým člověkem neuvědomila, že to vlastně bylo chorobné – chorobná láska, chtěl si ji přivázat sňatkem a poté ji chtěl donutit k dítěti. Byl to introvertní osamělý, primitivní člověk, psychicky nemocný, bez zázemí a přátel, Peťulka byla pro něj „celý svět". Když studovala a bydlela s ním, nikam nechodili, byli mladí, nikdo jsme to v rodině nechápal. Žili v hrozné situaci, u jeho matky – trošku opožděné ženy, která měla v bytě i přítele – ten dost popíjel, takže si museli zamykat pokoj, aby jim nekradl věci a peníze apod. Potom se odstěhovali do domečku, který dali jejímu manželovi babička s dědečkem. Nebyl to domeček, byla to ruina!

Měla jsem o ni strach, že jí tam něco spadne na hlavu a on se snažil tu ruinu opravovat. Peťa nastoupila do práce a začala procitat, poznávat nové lidi, jak žijí a jak žije ona sama. Její manžel byl agresivní a já už asi od dubna měla strach, že se něco stane, když jsem od ní věděla, že rozbíjí nábytek, když jeho sex není denně uspokojen. Peťa tahala stavební materiál sama a uklízela po stavbě, vařila, pekla, prostě byla tam pro všechno dobře připravena.Zhruba od dubna letošního roku ale nastalo období, kdy ji psychicky týral, nesměla na školení od firmy, citově ji vydíral a ona se pomalu rozhodovala, co dál. Nabádala jsem ji k tomu /což si budu celý život vyčítat/, že je to její manžel a že mu musí pomoct, stát po jeho boku! Doporučila jsem jí pomoc v podobě psychologa pro jejího manžela, což vyhledal a 2x tam s ním i Peťula byla na sezení. Ale manžel byl agresivní dál a rozbíjel doma věci. Chodili k sexuoložce – k doktorce Fikarové. Ta ale byla zřejmě bez zkušeností. Když jí vyprávěli o problému s jeho nadměrnou sexualitou, řekla mu, že má sama tentýž problém a že doma buší do pytle, když to na ni přijde!

Měla jsem velký strach a prosila Péťu neustále, aby manželovi nic přímo neříkala, cítila jsem podvědomě nebezpečí z jeho strany, měl něco zlého v očích!!!

Ten osudný víkend byl 10. 8. 2008. Dne 7. 8. 2008 u mně Peťa spala a o všem jsme si povídaly a už před tím jsme jí s její starší sestrou uklidnily, že jí pomůžeme. Karolínka – její sestra – by si vzala úvěr na byt, splácela by ho a Peťula by mohla být sama, před tím by ale bydlela u mě, protože je u mě dost místa. Peťa mně ještě v sobotu 9. 8. volala a já ji znovu říkala, aby zatím nic neřešila. Řekla mně jen, že neví, jak dlouho to vydrží. V neděli mně napsala SMS, kde mně sdělovala, že to manželovi řekla, že se od něj odstěhuje, ale dala prý mu ještě šanci.

Moje zděšení bylo velké, ihned jsem jí odpověděla, proč mu to říkala, že se naštve a něco jí udělá! Tu SMS mám uloženou v mobilu, nevím, proč jsem ji nevymazala. To bylo asi v 18 hodin a ve 23 hodin byla už podle policie mrtvá.

Budu si vyčítat, že jsme ji nepřesvědčili, aby od něj odešla tajně – prostě mohli jsme tomu zabránit!!! Teď je nenávratně pryč a já to nemůžu unést, moc to bolí, moc mi chybí a já nevím, jak dál. Jsem prázdná, spálená, bez budoucnosti, negativní vůči ostatním, protože vím, že mně nikdo nerozumí. Jsem prostě sama...

Denně se u jejího hrobečku ptám, proč mě neposlechla, proč riskovala, ať mně dá znamení, že jí je dobře. Ale nic nepřichází a já si vyčítám, co všechno jsem mohla udělat. Její přátelé ji chtěli ten večer vyzvednout, ale ona nechtěla, věřila mu a vůbec nečekala, že by ji zavraždil. Chtěla si to vyřešit vše sama. Neměla moc krásný život v tomto svazku, trpěla, ale nechtěla přidělávat starosti svým nejbližším. Myslím si, že ji i mlátil. Její kamarádka z firmy mně později řekla, že viděla na Peťulčině těle, když byly s firmou na školení a spaly spolu v hotelovém pokoji, modřiny. Ten osudný večer komunikovala do skoro 22,20 hodin s kamarádkou e-mailem.

Dle policie od něj dostala několik bodných ran, jedna zasáhla srdce a měla i řezné rány, to znamená, že se bránila. Potom se on polil hořlavinou a zapálil!

Trest pro něj byl příliš nízký!!!!

Libuše