33 let, násilná smrt

Pro většinu lidí jsou narozeniny událostí, která je pro ně spojena s oslavami a dárky, můj manžel však právě v den svých narozenin prožil nejstrašnější chvíle svého života.

Vdávala jsem se v 18ti letech, brzy se nám narodil syn Petr a o dva roky později syn Michal. Oba synové nám dělali radost, úspěšně se uplatnili v zaměstnání a žili ve fungujícím vztahu. Pak se bohužel Petr rozešel s dívkou, kterou jsme už vnímali jako jeho budoucí manželku. Respektovali jsme jeho novou přítelkyni, protože to byla jeho volba a chtěli jsme si udržet se synem dobré vztahy, což se také podařilo, byli jsme v téměř každodenním kontaktu.

6. února 2010 se Petr oženil, a v srpnu nám sdělil, že ho manželka opustila, našla si prý někoho jiného. 15. září 2010 mi Petr poslal e-mail, kde si stěžoval, že jeho manželka si v jeho nepřítomnosti odvezla z bytu 2 kočičky, které si společně pořídili, což ho hodně rozzlobilo. Proto vyměnil vložku zámku a rozhodl se co nejrychleji rozvést, a to ještě do konce roku. O víkendu k nám Petr přijel na návštěvu, řešili jsme praktické otázky, co dál.

Manžel má 24. 9. narozeniny, proto jsem synovi 22. září 2010 volala, abychom si domluvili slavnostní oběd. Další den jsem poslala synovi e-mail s místem a časem setkání, vzhledem k tomu, že se Petr neozval, nebral telefon a nereagoval ani na SMS, což nikdy neudělal, začali jsme ho hledat, zjišťovali jsme, zda byl v zaměstnání a pak jsme se vydali do jeho bytu, kde jsme ho našli oběšeného...

Když jsme se vzpamatovali z prvního šoku, čekal nás další. Policie případ po pár dnech odložila s tím, že důvodem "sebevraždy" měly být stotisícové dluhy, sázení, léčba na psychiatrii a rozchod s manželkou. Navíc tvrzení, že syn měl dluhy, problémy se sázením a léčil se na psychiatrii měl říct podle policie manžel, který však nic takového nikdy neřekl, nadto dluhy nezjistil ani notář v průběhu dědického řízení a na psychiatrii se syn rovněž neléčil. Také jsme zjistili, že 22. září 2010 Petr pronajal jeden pokoj ve svém bytě dvěma mladým dívkám, z nichž jedna se mu líbila, na návrat manželky rozhodně nečekal.

Postupně jsme z fotodokumentace, videozáznamu z místa činu a pitevního protokolu zjistili, že Petr měl na těle řadu podezřelých zranění, např. krvácející zranění na rukou, která nezanechala žádné stopy na stěně, o kterou bylo tělo opřeno, na škrtidle, hadru, který byl pod něj podsunut atd. Dále dvě strangulační rýhy různého tvaru a také zranění vzniklá po smrti, způsobená otřením těla o nějaký předmět nebo nějakého předmětu o tělo.

Ačkoli jsme naše zjištění doložili několika znaleckými posudky, prokazujícími cizí zavinění na smrti našeho syna (prof. Straus, znalecký ústav ČVUT, MUDr. Matlach, MUDr Toupalík a MUDr. Baláž), policie nadále odmítá uznat pochybení. Případ podezřelého úmrtí našeho syna Petra se také projednával dvakrát v Senátu resp. ve Výbor pro vzdělávání, vědu, kulturu, lidská práva a petice, a to i za účasti ministryně spravedlnosti.

Důkazy, které jsme shromáždili, vedly také k natočení již čtyř reportáží, dvě natočil pan Josef Klíma (Soukromá dramata) a další dvě paní Kateřina Hrochová (Reportéři ČT). Reportáže jsou k dispozici na internetu po zadání hesla: "Petr Stráník vražda".

Již téměř čtyři roky se snažíme prokázat, že policie pochybila, když na místě činu případ okamžitě posoudila jako jednoznačnou sebevraždu a řádně nezajistila důkazy, byť po případech manželů Stodolových se má každá sebevražda vyšetřovat jako vražda, dokud se neprokáže opak. Veškerá naše podezření jsme doložili znaleckými posudky soudních znalců, které policie "zlikvidovala" vyjádřením vyšetřovatelů, kteří nemají v.oboru žádnou kvalifikaci, případně znalce, který má kvalifikaci ve zcela jiném oboru.

Naštěstí jsme potkali také schopné a čestné příslušníky policie, kteří se snaží dělat poctivě svou práci. Posledním důležitým důkazem, který jsme získali díky těmto policistům, je analýza telefonů, z níž vyplývá, že cca 1 hodinu před tím, než jsme našeho syna našli, byla v jeho bytě nějaká osoba, která manipulovala s jeho telefonem a aktivně odmítla převzít hovor. Přitom dle lékaře, který jeho tělo ohledával, jsme syna našli 24 - 36 hodin po smrti. Případ podezřelého úmrtí našeho syna aktuálně řeší Nejvyšší státní zastupitelství.

Místo aby se policie řádně vypořádala s důkazy, které jsme předložili, snižuje se k osobním útokům s tím, že v usneseních opakovaně uvádí, že jsme neunesli sebevraždu syna a proto si vymýšlíme nesmyslné konstrukce. Jako by bylo méně bolestivé, že syna někdo zavraždil, než kdyby si vzal život sám. Sebevražda je nehoda, je to cesta, pro kterou se člověk v určité vypjaté situaci sám rozhodne. Nelze někoho soudit za to, že v určitou chvíli nemůže dál. Ztráta dítěte je to nestrašnější, co může rodiče potkat, a je jedno, zda příčinou smrti dítěte byla nemoc, nehoda, sebevražda nebo vražda, vždy ji rodič vnímá jako své selhání, že své dítě neuchránil. Bohužel některé rodiče navíc čeká boj za spravedlnost, např. snaha dokázat, že lékař při operaci pochybil, že nehodu nezpůsobilo jejich dítě nebo že se na smrti jejich dítěte podílel někdo jiný.

Věříme, že naše kroky budou úspěšné a případ násilné smrti našeho syna Petra převezmou schopní policisté, kteří najdou osoby, které mají Petra na svědomím. Nám už našeho syna nikdo nevrátí, ale vrazi by neměli zůstat na svobodě, aby jiní rodiče nemuseli prožít stejnou bolest jako my.