22 let, nehoda na motocyklu

Můj příběh je velice smutný. Největším štěstím v mém životě bylo narození mých dvou děvčátek. Starší Janičky a o 2 roky mladší Pavlínky.

O tu mladší jsem před 3 měsíci přišla. Byla to rána z čístého nebe.

Pavlínka studovala v Liberci na Pedagogické fakultě, právě dokončila 2.ročník. Od malička toužila být učitelkou. Bavila jí práce s dětmi, měla pěkný vztah i k postiženým dětem a starým lidem. Byla to dívka svědomitá, pečlivá, kamarádská, pracovitá, prostě naše sluníčko.

Tento osudný den trávila se svým dlouholetým přítelem Jendou. Odpoledne si vyjeli na motorce směrem na Vysoké Mýto. Cestu jim zkřížil traktorista s vlekem, který jim nedal přednost při výjezdu z pole. Její přítel utrpěl zranění, ale přežil. Pavlínka za několik hodin zemřela. Mně zůstala jen zpráva odeslaná na můj mobil: "Maminko, odpoledne přijedu domů!". Tuto smutnou zprávu o nehodě nám oznámili rodiče Pavlínčina přítele.

Pavlínka se dostala pod vlek. Měla krvácení do mozku a rozdrcenou pánev. Tato nehoda se stala 24.7.2007 v odpoledních hodinách, zemřela 25.7.2007 po půlnoci. Lékaři dělali co bylo v jejich silách.My jsme s obavami v nemocnici čekali zda Pavlínka tento boj vyhraje. Lékaři nám nedoporučovali abychom ji navštívili. Odhodlala se tedy její sestra Jana s přítelem. Hladila ji po rukách a prosila ji, aby bojovala. Pak nám říkala, že měla dojem, že ji vnímá, ale nemá již sil tento boj vyhrát.

Je to pro mne a pro celou rodinu strašná ztráta, velmi bolestivá, nezapomenutelná. O svou druhou dcerku mám velký strach. Končím, oči mám plné slz a děkuji, že jsem ji mohla mít vedle sebe téměř 22 roků a těšit se z jejich úspěchů a někdy i pofoukat bolístky.

Věra Kollertová