28 let, autonehoda

Využívám této možnosti se podělit o náš bezesporu nejhorší zážitek v životě. Musím začít tím, že vám všem, kdo jste přispěli svými smutným příběhy, velice děkuji. Pomohli jste mi od počátku našeho trápení.

25. října 2021 už to budou dva měsíce, co jsme při autonehodě přišli o milovaného syna Daniela. Bylo mu 28 let, jel dodávkou zpátky domů, těšil se, že půjde s tchánem na Baník a večer bude doma s dcerkou a manželkou Adélkou.

S Adélkou byli svoji teprve rok, ale znali se už 10 let, kdy si padli znovu do oka na třídním srazu. Jinak byla Adélka jeho malá láska už na základní škole, kdy spolu chodili okukovat morčata do místního zverimexu. Pak se na pár let rozdělili, protože Adélka byla nadaná a šla studovat na víceleté gymnázium. Po dobu její vysoké školy, kdy o víkendech bývali na střídačku u nás nebo u rodičů Adélky, na ni Danek trpělivě čekal. Pracoval a šetřil, ale věnoval se i svým koníčkům, miloval rybaření a doma si zařídil vymazlené velké akvárium. Jakmile Adélka dostudovala, tak se 8.8.2020 vzali. Byl to pro mě nejkrásnější den. Šlo to jako podle nějakého plánu.

V záři toho roku, jeli na svatební cestu do Řecka a Adélka otěhotněla. Moc se těšili, připravovali se na porod a 19.6.2021 přestřihl můj syn Danek pupeční šňůru své dcery Karolíny. Byli nesmírně unavení, ale šťastní. Danek byl velice hodný tatínek, domů se vždy těšil a jednou za dva dny vždycky malou Karolínku koupal.

V předvečer nehody jsme byli s manželem u mladých na návštěvě a Danek nás přemluvil, ať ještě nejdem domů, že máme s nimi koupat malou. Tak jsme se všichni nasáčkovali k nim do koupelny a bylo to fajn. Dankovi to moc pěkně šlo a myslím, že se nám chtěl trošku předvést. Po koupeli šla maminka kojit a Danek nás vyprovodil, ještě jsem se vracela a vzala jsem jeho tvář do dlaní, dala mu pusu a řekla jsem mu, že je můj šikovný syneček. To bylo to poslední, co jsem mu mohla v životě říct...

Příští den jsem jela na návštěvu za mým otcem do domova důchodců, byli jsme na procházce u řeky a oba jsme si říkali, jak je to krásný den. V tu dobu už byl Danek mrtvý, narazil v rychlostním pruhu do šipky vozu údržby, byl na místě mrtev. Patolozka mi řekla, že zemřel ve vteřině, nemohli jsme mít ale otevřenou rakev, protože došlo k četným zraněním na hlavě.

Moc nám všem chybí a já se nemůžu smířit s tím, že jsem ho mohla třeba varovat. Měla jsem delší dobu pocit, že je snad Danek nemocný, pořád jsem ten pocit nemohla nějak pochopit, až jsem manželovi jednou řekla, že mám pocit, že Daněk umře mladý. A před nehodou jsem měla, na krátký okamžik, představu Adélky, jak drží v náruči Karolínku a napadlo mě, že by byla mladá vdova. Hned jsem tu myšlenku zahnala s tím, že si vymýšlím nesmysly, abych mohla brečet, protože jsem určitě v přechodu a bouří se ve mně hormony. Později přišel i Danek s tím, že měl noční můry, že se mu dvakrát zdálo, že nemůže dýchat, že padá do díry. A já se lekla, že má tak velký a sebevědomý kluk strach. Moje podvědomí mě asi chtělo varovat před blížícím se nebezpečím, ale můj rozum se chtěl zachovat asi racionálně. Místo toho, abych ho třeba varovala, ať na sebe dává pozor, začala jsem ho chlácholit, nechtěla jsem, aby se bál. Teď vím, že to byla chyba, že jsem měla najít odvahu a správná slova a varovat ho před možným nebezpečím. Je mi to hrozně moc líto, možná, že bych mu tím zachránila život.

Jedno dnes vím jistě, že musím být k lidem upřímná a nebát se vyjádřit, co cítím. Je mi moc líto mladých životů, kterým nebyla dána taková šance jako nám starším, vychovávat své děti a prožívat s nimi ty nádherné chvilky štěstí. Přeji všem ostatním rodičům hodně sil.

DĚKUJI svému synovi, že tu byl s námi 28 let, moc ho milujeme, Karolínce ho budem připomínat, že ji měl tatínek moc rád...