Co mi nejvíce pomáhalo a pomáhá dodnes po odchodu Stellinky

1) v den odchodu

• dům plný lidí, kteří se přišli se Stellinkou rozloučit, ještě než nám ji odvezli,
• poslední koupání Stellinky, mytí vlásků, česání a oblékání,
• možnost zůstat se Stellinkou doma tak dlouho, jak jsme chtěli a potřebovali.

2) do pohřbu

• vyřizování pohřbu,
• výběr místa posledního odpočinku,
• tvoření vlastního smutečního proslovu,
• výběr písní a fotografií k obřadu.

3) po pohřbu

• každodenní návštěvy u Stellinky,
• zařizování pomníčku,
• výzdoba pomníčku,
• zapalování svíček u Stellinky i doma,
• vytvoření virtuálního pomníčku, jeho sdílení, solidární zapalování svíček na virtuálních pomnících jiných dětí,
• darování Stellinčiných kompenzačních pomůcek potřebným,
• poskytování bezplatné canisterapie s asistenčním psem Stellinky postiženým dětem v ústavní péči,
• občasná diskuse na facebooku v uzavřené skupině „Zemřelo mi dítě“,
• účast na setkáních svépomocné skupiny pozůstalých rodičů v Mobilním hospici Ondrášek a na dalších hospicových akcích, např. benefiční koncert pro Mobilní hospic Ondrášek,
• zádušní mše,
• účast na prosincové akci k uctění památky zesnulých dětí "Zapalme svíčku dětem",
• čtení literatury o dětech a smrti od Elizabeth Kübler Rossové a další duchovní literatury o životě po životě,
• návštěva divadelního představení maminek z Dlouhé cesty "Budu všude kolem tebe",
• vzpomínkové předměty s fotografiemi Stellinky, např. velká fotografie na plátno, tašky, hrníčky a jejich darování nejbližším a sobě,
• účast na akcích Dlouhé cesty – rekondiční víkendy pozůstalých rodičů,
• nová přátelství a sdílení bolesti s lidmi, kteří také přežili své dítě,
• vytváření vzpomínkových videí,
• setkávání nejbližší rodiny u Stellinky v den jejích narozenin a odchodu,
• povídání s lidmi o Stellince, a to nejen s těmi nejbližšími.

Sepsala dne 26.4.2017 Yvona Kowalczyková, maminka Stellinky Kowalczykové (*7.5.2003, † 25.5.2015).