Co mi pomáhalo ?

Vím, že mé odpovědi na tuto otázku nebudou návodem pro každého, ale snad alespoň některá z nich pomůže i vám. Pokusila jsem se seřadit je tak, jak přicházely ode dne, kdy Ondra tragicky zemřel. Mně bylo v té době necelých 51 let.

• Ondrovo nevyprané oblečení, do kterého jsem bořila svůj obličej, abych mohla usnout. Byly z něj cítit jeho pach i vůně.
• Pevná objetí těch, kteří mi chtěli pomoci. Zoufale jsem hledala Ondrovu náruč.
• Povídání o Ondrovi s někým, kdo se toho hovoru nebál.
• Můj známý úžasný psycholog, který se mnou a mými slzami strávil hodně hodin po několik týdnů.
• Návštěva Ziny Rajnochové (www.rajnochova.cz) a její vhledy do duše mé i Ondrovy.
• Moji a Ondrovo přátelé, kteří mě zvali (a stále zvou) na kulturu, na koncerty, na procházky, na návštěvu, na kávu. Dobrá přátelství přetrvala a jsou mnohem pevnější, „známí" se vytratili, širší rodina „o tom nechce mluvit".
• Dokument Olgy Sommerové „Přežili jsme svoje děti" a její knihy „O čem sní ženy".
• Setkávání a vyprávění s maminkami s podobným osudem v o.s. Dlouhá cesta.
• Vyprávění Jarky Halbrštátové o její dceři Nikolce „Co s tím", které mi v knižní podobě zaslala.
• Brožura D. Tisovské a J. Běhanové „Rozluč se, ale neříkej sbohem".
• Filmy „Jak přicházejí sny" a „Město andělů".
• Fyzická práce, tvořivá práce, hrabání v hlíně, sázení, sklízení, procházky a pozorování přírody.
• Organizování akcí na Ondrovu památku: výstavy fotografií, turistické pochody, sázení stromu a to, že se jich účastní tolik skvělých lidí.
• Knížka Harolda Kushnera „Když se zlé věci stávají dobrým lidem".
• Divadelní představení s Jaroslavem Duškem „Čtyři dohody".
• Jiné divadelní představení („Vrátila se jednou v noci" v Divadle na Vinohradech), ze kterého jsem chtěla na začátku odejít a nakonec mě jedna z jeho scén přivedla na myšlenku přinášet Ondrovi na hrob, do k tomu určené nádoby, z každého výletu kamínek. Nádobu mi vyrobila kamarádka na hodině výtvarných prací s dětmi, které učí. Kamínků jsou v ní již desítky z celého světa nejen od nás a našich přátel, ale nosí je tam i šestiletá holčička, které zemřela 18tiletá sestra Sylva, k jejíž urně v kolumbáriu se oblázky nevejdou.

• Úplně nejvíc mi pomáhá můj báječný mladší syn Pavel, manžel a tchán.

Všem zmíněným i těm, které jsem nejmenovala, s úctou děkuji. Líba Fáryová

Svět očima Ondry