Jarka - maminka Nikolky
Co mi pomáhalo:
- hovory o Nikolce a smyslu života s mým synem a čas, který pro mě Péťa vždycky měl a stále má
- tichá objímání s mým manželem
- láska, kterou mi ve zvýšené míře vyjadřovali všichni mí blízcí
- posmrtná "party" pro Nikolku, která měla být původně oslavou jejich 19. narozenin a konala se v den pohřbu večer
- Nikolčini a Péťovi kamarádi a naše vzpomínání u kafe
- mé návštěvy Nikolčina hrobu, kde jsem sedávala s čokoládou Milkou a se sladkou chutí v ústech přemýšlela o tom, jak si prosladit ten budoucí život
- Nikolčiny webovky, kam jí všichni mohli psát vzkazy
- Taj-či a duchovní přednášky
- Knihy! Spousty nedočtených knih s tématikou posmrtného života.
- vydání Nikolčiných básní a psaní Co s tím
- perský kocourek Kevin, jehož hebký kožíšek na mě působil jako antistresor, když jsem zrovna kolem sebe nepotřebovala mít lidi
- psí "kavalír" Adámek, který mi naslouchá a tahá mě po krásných procházkách
- Synova přítelkyně Káťa, kterou máme víc jak tři roky a kterou k nám určitě nasměrovala Nikolka
- Olžin film "Přežili jsme svoje děti", který mi otevřel staré rány, které bylo třeba dočistit
- rodinné konstelace PhDr. Simona na setkání rodičů v Brně, které mi měly ukázat, jak nezpracovaný mám ještě odchod Nikolky
- holky z Dlouhé cesty, které mám moc ráda a mám na ně málo času, protože pořád něco nového začínám
- a asi i to, že pořád něco nového začínám a mám pořád málo času
- od první chvíle po odchodu Nikolky až do dnešních dnů si uvědomuji jak moc mi pomáhá moje rodina a láskyplné vztahy v ní
Díky i za to, že už vím, že smrtí naše existence nekončí.