Co mi nejvíc pomáhalo:

• toulky přírodou s jeho psím kamarádem Artem, krmení zvěře v lese
• objetí mého manžela a vědomí, že snad společně to všichni zvládneme
• usínání s plyšákem, kterého mi chtěl dát k vánocům, ale už to nestihl
• vypovídání se ze všeho někomu, kdo mi nabídl naslouchat
• četba různých knížek o životě po životě....
• práce, kde jsem musela přemýšlet, abych nezpůsobila nějakou chybu
• sezení mezi jeho fotografiemi a povídání si s ním
• víra, že je stále s námi a slyší nás
• setkání a povídání s kamarády, kteří na něj doposud nezapomněli
• díky sdružení Dlouhá cesta, zapojení se do pomoci lidem, které potkal stejný osud - ztráta dítěte