Co mi pomáhalo.

První dny po úmrtí:

• první dny jsem potřebovala být sama , jak se někdy říká sama se sebou. Vnímala jsem manželovu přítomnost, objetí, ale nic jsme nerozebírali a neprobírali, vnímali jsme jen skutečnost, která se stala
• nemohla jsem se soustředit na žádné čtení, proto jsem volila pobyt v přírodě, procházky, zkrátka nebýt doma, když jsem byla doma - byl zrovna květen, trávila jsem několik hodin na balkoně, samozřejmě svůj smutek jsem procítila a probrečela
• hned druhý den po pohřbu jsme s manželem vyšli na výlet do hor, horský vzduch, stromy a lesní potůček nám hodně pomohl. Ani jsme si moc nepovídali, každý si promítal své vlastní vzpomínky a myšlenky
• manžel nastoupil do práce a já potřeboval ještě pár týdnů být doma, nakoupila jsem si různé bylinky a květiny, pak truhlíky a začala sázet. Balkón se proměnil na menší zahrádku. Spojení s hlínou mě hodně uklidnilo. Další dny u babičky na zahradě byly v té době taky přínosem
• volila jsem nenáročné manuální práce, u kterých se nemusí přemýšlet.
• snažila jsem se dodržet denní režim, jíst jak jsem zvyklá a taky co se týče péče o tělo... vařila jsem si voňavé bylinkové čaje
• uvařila jsem a i upekla koláč
• procházky se taky pak změnily na jízdu na kole, když manžel byl v práci, jezdila jsem sama do různých míst v okolí, brala jsem si sebou deku a koukala do okolí a čerpala sílu

Další dny a týdny

• potřebovala jsem se podělit o svůj smutek, takže nejlepší kamarádka mě vyslechla, kdykoliv když jsem potřebovala
• nástup do práce mi hodně pomohl, člověk potřebuje to okolí, lidi a taky se něčím zaměstnat a nepřemýšlet nad smrtí
• nejdůležitějším bodem, který mi pak nejvíc pomohl, bylo vzájemné sdílení s kamarádkou podobného osudu. Vyšly jsme si taky do přírody a všechny naše myšlenky a povídaní se točily okolo našich dětí, vracela jsem se domů jak znovuzrozená
• doma jsem třeba nahlas mluvila se zemřelou dcerou, co dělám a budu dělat, kam jdu atd. Pomáhalo mi s ní rozmlouvat...
• když jsem se vrátila ke knížkám, a začala hledat proč .... nějaké věty, co se mi líbily - psala jsem je do sešitu, mělo to asi svůj důvod, někdy člověk asi potřebuje vypsat svoji bolest .... uleví se mu

Knížky:

Sylvia Browneová: Cesta na druhý břech
Vladimír Megre: Zvoníci cedry, Anastasia