RYCHLÝ KONTAKT pro vaši podporuNapište nám: nejstesami@dlouhacesta.cz Zavolejte nebo pošlete sms: 721 288 215 |
Ztráta dítěte patří k nejtěžším životním událostem. Je životním zemětřesením - krizí, která zasahuje do všech oblastí života rodičů, rodiny a blízkého okolí.
Ztráta dítěte zasáhne naši vlastní identitu a sebevědomí. Přestáváme rozumět světu kolem sebe, přestáváme rozumět sami sobě. Musíme se naučit žít s úplně novým člověkem – sami se sebou. Velmi těžce zasahuje událost identitu rodičů, kteří ztratili jediné dítě.
Krizí prochází partnerský vztah. Úmrtí dítěte může prohloubit problémy, které jsme ve vztahu řešili či neřešili ještě před touto událostí. Může narušit vztah, který dosud fungoval. Jsme zahlceni smutkem a nejsme schopni se navzájem podpořit tak, jak bychom potřebovali.
Kromě nás rodičů truchlí i sourozenci, kteří se v tomto období vytrácejí z naší pozornosti i z pozornosti okolí. Děti i dospělí sourozenci jsou velmi vnímaví k našemu chování a jejich prožívání truchlení je částečně ovlivněno tím, jak toto období prožíváme my, rodiče.
Velmi bolestná je tato událost i pro prarodiče, kteří jednak truchlí pro své vnouče a zároveň jsou zasaženi smutkem nás rodičů - svých dětí.
Krizí procházejí i naše vztahy s nejbližším okolím – s přáteli a známými. Máme pocit, že nám nikdo nerozumí, že nás nikdo nemůže pochopit. Nechceme obtěžovat ostatní svým hlubokým žalem. Uzavíráme se, přestáváme se stýkat se svými přáteli, kteří tápou a nevědí, jak nás podpořit, co říci a udělat tak, aby nám ještě více neublížili. A my nemáme sílu jim sdělit, co přesně potřebujeme.
Projevy psychiky se odrážejí ve fyzickém těle. Silné emoce, potlačovaný zármutek narušuje naše fyzické zdraví. Nemůžeme spát, jíst, odpočívat, ignorujeme signály svého těla, že něco není v pořádku.
Obáváme se návratu do zaměstnání. Nejsme schopni se déle soustředit, jsme unaveni, ztrácíme jistotu, zda zvládneme všechny pracovní povinnosti, které jsme zvládali dříve. Často čerpáme dlouhodobou pracovní neschopnost a aniž tomu přikládáme v tomto období význam, mohou se objevit finanční problémy.
Procházíme spirituální krizí. Ptáme se sami sebe: Jak to mohl bůh dopustit? Jaký to má smysl a jaký smysl má můj život? Jak budu žít dál? Hledáme znamení, že smrtí život nekončí. Hledáme naději.
Dostáváme se do komunikačních stresů, musíme vyřídit spoustu věcí a svou situaci vysvětlovat cizím lidem. Vyhýbáme se debatám o dětech. Je nám dobře s těmi, kteří soucítí, ale nelitují.
Podpůrná brožurka Rodina po ztrátě dítěte ke stažení...
Období po ztrátě dítěte je obdobím zármutku. Zármutek provází proces truchlení, které je v případě úmrtí dítěte souhrnem normálních a přirozených reakcí na nenormální situaci.
Mnohdy se ptáme: Kdy skončí naše truchlení a budu zase někdy normálně žít? Pro tak bolestivou a hlubokou ztrátu nelze stanovit žádné hranice ani časový hramonogram. Ostatní lidé očekávají, že se za 6 až 8 týdnů vrátíme k „normálnímu fungování", ale truchlení nad ztrátou dítěte není možné nějak časově ohraničit. Nejtěžší bývá první rok.
Symptomy truchlení na tělesné úrovni se projevují například divným pocitem kolem žaludku, staženým hrdlem, bolestmi na hrudníku, bušením srdce, svalovou slabostí a únavou. Mezi běžné emocionální reakce patří smutek, zlost a hněv, pocity viny a výčitky, úzkost a strach, vyčerpání, šok nebo otupělost. Můžeme pociťovat nedůvěru, poruchy pozornosti a paměti, pocit přítomnosti zemřelého, halucinace, poruchy spánku a chuti k jídlu a poruchy v sexuální oblasti. Všechny tyto reakce jsou po ztrátě dítěte přirozené a normální.
V některých případech se může zármutek zkomplikovat a objeví se posttraumatická stresová porucha, jejímž znakem je to, že se nám často a dlouhodobě vrací traumatická událost a vzpomínky.
To, jak bude naše truchlení probíhat, mohou ovlivnit další faktory:
V odborné literatuře najdeme dělení procesu truchlení na jednotlivé fáze, které se navzájem prolínají.
První je období otřesu, konfuse, které se vyznačuje šokem, zmatením, chaosem. Je to období, kdy se nechceme smířit s realitou, nevěříme tomu, co se stalo. Projevují se obranné mechanismy, abychom situaci přežili.
Další je období intenzivního žalu, exprese. V této fázi se začínáme orientovat v tom, co prožíváme. Učíme se nazývat věci pravými jmény, chápat proces truchlení, prožívat emoce. Přehodnocujeme vztah k sobě i k dítěti. Toto období může trvat až jeden rok. Nejbolestnějšími dny bývají výročí – narozeniny, svátky a sváteční období Vánoc, či prázdnin.
Poslední je období akceptace a adaptace. Začínáme příjmat skutečnost, že život dále pokračuje a že naše dítě v něm má své místo. Ukotvujeme svůj nový vztah k dítěti a vzpomínkové rituály. Začínáme budovat nové vztahy, posilujeme své sebevědomí.
Zdroje:
Naděžda Špatenková, Poradenství pro pozůstalé (Grada Publishing, a.s. 2013),
Radka Bužgová, Lucie Sikorová a kol. , Dětská paliativní péče (Grada Publishing, a.s. 2019)
Ilona Špaňhelová, Rodina po ztrátě dítěte (Dlouhá cesta, 2011)
V oblasti laické pomoci poskytujeme koordinovanou podporu prostřednictvím dobrovolníků - laických poradců - rodičů či sourozenců s vlastní životní zkušeností. Spolupracujeme s dobrovolníky z celé ČR a v rámci projektu Nejste sami je propojujeme s novými rodiči či dalšími blízkými..
Tak je možné sdílet vše, co prožíváte a o čem je těžké mluvit s nejbližšími, s někým, kdo podobnou situaci prožil, zpracoval a žije dál smysluplný a plnohodnotný život. Do projektu je zapojeno 25 dobrovolníků – laických poradců - z celé České republiky. Laičtí poradci jsou rodiče nebo sourozenci, kteří mají vlastní zkušenost s úmrtím dítěte v jakémkoli věku a z jakékoli příčiny a pomáhají dalším pozůstalým rodičům či dalším blízkým. Všichni dobrovolníci procházejí speciálním školením, vstupními testy a pracují pod supervizí. Úkolem laických poradců je:
Koordinátor laické podpory - Jana Horáková, nejstesami@dlouhacesta.cz, tel. 721 288 215 (denně od 9 do 18 hodin tel. nebo sms - ozveme se)
Naše činnost je založena především na vzájemné podpoře lidí s podobným životním příběhem a na principu laické pomoci. Zároveň, v případě potřeby, zajišťujeme odborné poradenství pro pozůstalé rodiče a blízké, které poskytujeme v poradně v Praze, případně po domluvě ve spolupráci s odborníky po celé ČR.
V úvodní konzultaci vám pomůžeme zformulovat, jaký druh a forma odborné pomoci by vám těžkou situaci usnadnila. Zjistíme její dostupnost a kontakt na odborníka. Úvodní konzultaci lze po domluvě uskutečnit osobně, telefonicky, písemně nebo po skypu.
Druhy a příklady nejčastěji využívané odborné pomoci:
Kontakt pro domluvení úvodní konzultace - Zdena Volavá, zdena@dlouhacesta.cz, tel. 606 764 762
Sdílíme podpůrná doporučení k prožívání procesu truchlení:
Zdroj: PhDr. Naděžda Špatenková - kniha Poradenství pro pozůstalé, Grada Publishing, a.s.
Když zemře dítě, v jakémkoliv věku a z jakékoliv příčiny, většinou se ten, kdo chce rodině pomoci, cítí bezmocný. Marně hledá slova i skutky. Žádné univerzální rady, které by zmírnily bolest rodičů a členů rodiny, bohužel neexistují. Při prvním kontaktu proto stačí krátká a upřímná věta, například: „Moc mě to mrzí, je mi to tak líto" a tiché objetí. Nebojte se plakat.
„Vím, jak se cítíš", pokud jste takovou situaci sami nezažili.
„Život jde dál" - rodiče, kterým zemře dítě, mají pocit, že v té chvíli pro ně život skončil.
„Bude líp, uvidíš, to chce čas" - rodiče to nezajímá ani tomu nevěří.
„Asi to tak mělo být"
„Můžete mít další dítě" - rodiče chtějí v dané situaci jen to dítě, které ztratili.
Měl-a bys už.... přestat plakat, začít chodit mezi přátele, přestat se trápit a vzpomínat(!!!), začít znovu žít.... Okolí má někdy snahu rodiče „tahat" ze zármutku. Oni však potřebují prostor a čas pro svůj zármutek, potřebují si ho odžít a potřebují mít někoho nablízku, kdo jim bude trpělivě naslouchat.
Podpůrná brožurka Malý průvodce pro přátele a blízké okolí ke stažení...